Banán
je rod bylin z čeledi banáninkovitých (Musaceae). Zahrnuje jak zakrslé druhy velké jen několik desítek centimetrů, tak zástupce náležící k nejvyšším bylinám světa (až 16 metrů). banánovníků banány, jsou žádanou komoditou, kvůli které byli rozliční zástupci rodu Musa zkulturněni a různě šlechtěni. Kromě v velmi dobře známých měkkých a sladkých odrůd banánů sem patří i příbuzné škrobovité banány na vaření.
Banány v zemědělství
V dnešní době mají největší rozšíření a ekonomický význam bez semenné hibridní odrůdy vzniklé křížením . Odrůdy banánů se často označují zkratkami, které symbolicky vyjadřují počet a původ chromozomálních sad. Například odrůda „Zakrslý Cavendish“ (AAA) je tripolotem, jehož všechny chromozomy pocházejí z M. acuminata. Jiná oblíbená odrůda 'Rajapuri' má genetický makeup AAB, tj. jde o triploid s jednou chromozomovou sadou z M. balbisiana. Triploidní odrůdy mají výhodu v tom, že jsou neplodné, a tudíž nemají semínka. Nevýhoda spočívá v tom, že se musí množit vegetativně, tj. jde vždy o klony jedné rostliny, a jsou tak díky tomu velmi náchylné k různým chorobám. Banány rostou v trsech, které mohou dosahovat váhy až 60 kg. V roce 2003 se ve světě sklidilo přes 70 milionů tun sladkých banánů, z čehož 15 milionů bylo exportováno na světové trhy. Banánů na vaření bylo sklizeno v roce 2004 přes 32 miliónů tun, byly však z 97% spotřebovány v zemi původu.
V rozvojových zemích se rozdrceného pseudokmenu banánovníku s listy také používá jako krmiva pro zvířectvo.
Historie
O banánech se poprvé zmiňují buddhistické texty . Údajně i samotný Alexandr Veliký měl během své výpravy do Indie možnost pochutnat si na banánech. První skutečný banánový Sad Palestiny. Arabští kupci poté rozšířili banány po většině území Afriky.
V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe.
Choroby a škůdci
V Jihovýchodní Asii se počátkem 21. století masově šíří tzv. panamská nemoc způsobená houbou Fusarium. Je to mj. způsobeno tím, že se pěstuje výhradně genotyp odrůdy Cavendish. Rostliny jsou stříkány až 40× do roka, místo aby byla dána přednost vývoji odolné transgenní odrůdy ([www.biotrin.cz]). Na banánovníku trvale přežívá (symbióza?) bakteriální hnědá hniloba (Ralstonia solanacearum; zdroj: VÚRV), která způsobuje hnědé skvrny na plodech. Urychluje rozklad odumřelých pletiv (transport živin) i rozklad plodů (transport semen a živin), agresivně napadá mladé rostliny mnoha jiných rostlinných druhů v okolí. Může však napadnout i pole s Bramborami či některými dalšími plodinami (u nás větší škody zatím jen na bramborách). (VÚRV) Existuje podezření, že může napadat i povrch některých orgánů v dutině břišní a přispět např. k rozvoji leukemie.Někteří Léčitelé (patrně z tohoto důvodu) varovali před pravidelnou konzumací tepelně neošetřených banánů zejména v rámci výživy dětí a mladých lidí. (Prouza, Ferda) Špičku banánu (kudy plíseň do plodu proniká nejprve) je třeba odříznout a oloupaného banánu se nedotýkat rukama (tak se lépe uchráníme i před přenosem dalších infekcí). Příliš skvrnité plody již nekonzumujeme, je třeba je považovat za znehodnocené. Z hlediska kvality plodu je z hlediska senzorického (chuť, vůně), trvanlivosti i zdravotního (hodnota živin, rozvoj plísní, celková „bioenergie“ plodu) zásadní rozdíl mezi plodem uzrálým na banánovníku a tím, který dozrává během transportu a skladování.
Život jednoho obyčejného banánu:
